Když jsme v zimě roku 2008 během několika dlouhých zimních běžeckých tréninků se Zdenkem (Štěpánkem) postupně dospěli k nápadu běžet poutní cestu do Santiaga de Compostela, netušili jsme, co vše se za tím skrývá. Přestože uběhnutí 840 km dlouhé poutní cesty nám zabralo “jen“ necelých 10 dní, celá akce s přípravou a zpracováním nám trvala skoro rok. Ještě teď, měsíc po doběhu, upravujeme fotky a stříháme video. Ale pěkně popořádku.

Během dalších tréninků jsme domysleli obrysy akce, ale pořád jsme neměli nic konkrétního. Bylo nám jasné, že bez podpory se neobejdeme a požádali jsme skrz Kalimeru o podporu firmu Warmpeace. S tím začal kolotoč, který v podstatě pokračuje dodnes. Začali jsme oslovovat sponzory, psát články, tiskové zprávy atd. Jako první nás podpořil právě Warmpeace a když jsme se to dověděli, najednou nám došlo, že se ten náš nápad pomalu přibližuje realitě.

Do toho jsme se dále připravovali na závody v rogainingu, survivalu a adventure racingu a za generálku jsme zvolili na začátku října trail runningový závod 5 Beskydských vrcholů, který však vůbec nedopadl dobře. Asi po 6ti hodinách jsme vzdali z předních pozic kvůli problémům se Zdenkovou klenbou. Přestože do začátku běhu zbývalo více než měsíc, do Španělska jsme odjížděli s lehkými obavami. Na poslední chvíli nám vypadl Pepa z podpůrného týmu, a tak jsme těsně před odjezdem sháněli za něj náhradu. S denním spožděním jsme ve čtvrtek 12. listopadu vyrazili do Španěl.

V neděli 15.11.2009 v 7:40 jsme ještě za šera vyrazili z Irúnu na španělsko-francouzském pomezí a od té doby jsme šli, resp. běželi z překvapení do překvapení. Plán byl jednoduchý: Během deseti dní uběhnout 840 km, tj. zhruba 84 km denně. To jsou dva maratony - jeden dopoledne a jeden odpoledne.

Z plánu moc nezbylo a museli jsme dost improvizovat. Místo setkání s podpůrným týmem jsme často domlouvali dodatečně za běhu, protože cesta původně dohodnutým místem vůbec neprocházela. “Rovinatá” pobřežní cesta nám připravila hned první den asi 2500 m převýšení, čekal nás průběh třísettisícovým Bilbaem a dalšími velkými městy a celkově dlouhé kilometry po asfaltu.
Díky tomu tak uběhnout Camino de Santiago nakonec bylo dost náročné hlavně psychicky. Nohy si na zátěž zvyknou a dokud se neobjeví nějaký zdravotní problém, tak jsou schopny běžet pořád dál a dál. Sice bolí, ale po několika dnech jsme měli tak vyhrabáno, že už nám to bylo jedno. Daleko těžší to bylo pro hlavu, aby to pobrala. Je celkem jedno, jestli vám zbývá 700 km, nebo o pár dní později již jen 300, pořád je to strašně daleko a dalo by se říct, že v nedohlednu. Navíc velká část z toho je po asfaltu, což na morálu nepřidá. Později se přidají zdravotní problémy a běh se promění v boj.

Ať už takový běh dopadne jakkoli, vždycky nás to změní. Najednou uvažujeme jinak. 100 km nebereme jako “daleko“, ale jako “budeme tam zítra“. Bolí nás skoro všechno, po doběhu sotva chodíme, ale nestěžujeme si, s tímto jsme prostě počítali. Najednou nám přijde normální, že nás bolí nohy, máme hlad a dobíháme večer za tmy. Ale děláme, co chceme. Všechno ostatní skoro přestane existovat, jde jen o to, doběhnout tam, kam chceme. A za necelých deset dní (přesně 9 dní, 10 hodin, 33 minut) dobíháme ke katedrále v Santiagu.

Pocity v ten okamžik jsou nepopsatelné, povedlo se a konečně to máme za sebou. Tak moc jsme se těšili na konec, až jsme tam doběhli. Najednou ale adrenalin opadl a vypětí si vybírá svou daň. Druhý den ráno nemůžeme skoro chodit, jen se tak belháme. Chtěli jsme v Santiagu chvíli zůstat a odpočinout si, ale od rána hustě prší a tak si jen prohlédneme katedrálu, sedáme do auta a vydáváme se na 2500 km dlouhou cestu autem. Odpočinek bude po cestě.
V autě nám i přes časté pauzy naprosto ztuhnou nohy a otečou nohy tak, že kotník vůbec nejde vidět.

Regenerace tak probíhá až po příjezdu domů (tj. 4. den po doběhu) a trvá skoro tři týdny. Prakticky až po měsíci začínáme znovu trénovat. Stejně jako akce nezačala samotným vyběhnutím na Camino de Santiago a její příprava byla daleko delší, tak také nekončí doběhnutím do Santiaga a její výstupy budeme postupně zpracovávat.