Legenda vypráví, že křesťané postavili v Jeruzalémě, na místě kde apoštol Jakub podstoupil mučednickou smrt, kostel svatého Jakuba. Mučedníkovy ostatky přenesli prý kolem roku 70 na Sinaj, kde zbudovali klášter svatého Jakuba (dnešní klášter svaté Kateřiny). Aby zachránili Jakubovy ostatky před Saracény, převezli je v osmém století na Iberský poloostrov. Legenda dále říká, že loď s Jakubovými ostatky zakotvila či ztroskotala u břehu Galicie (severozápadní část Iberského poloostrova obývaná původně Kelty) na místě zvaném Konec Světa, latinsky Finis Terrae, z čehož vznikl pozdější název Finisterra (španělsky) či Fisterra (galicijsky). Nedaleko odsud byl také postaven za účelem uchování Jakubových ostatků kostel sv. Jakuba, který byl posvěcen 25. července 816 (dnes se podle liturgického kalendáře v tento den slaví svátek tohoto apoštola).
Ačkoliv nemusíme věřit této legendě, faktem zůstává, že od devátého století se tento kostel stal poutním místem, které zanedlouho spolu s Římem a Jeruzalémem tvořilo trojici nejoblíbenějších cílů křesťanských poutníků.
Pouť do Santiaga má sama o sobě bohatou historii, ve svých počátcích spojenou s pojmem reconquista, znovudobytí. Podle historických pramenů došlo po smrti Vizigótského krále Wittizy ke sporům o trůn, čehož promptně využily výbojné Arabské kmeny (souhrnně pojmenované jako Maurové), roku 711 přepluly Gibraltar a postupně začaly okupovat Iberský poloostrov. Vytvořily mocný Cordóbský Kalifát skoro na celé, území dnešního Španělska a Portugalska, přičemž dokonce překročily Pyrenejské pohoří. Byly nakonec zastaveni až u francouzského města Tours roku 732 a zatlačeni zpět za Pyreneje, které se tím staly hranicí křesťanské Evropy a světa islámu.
Rreconquista nakonec po dlouhých sedmi stoletích vedla k vyhnání Maurů ze západní Evropy. Poslední muslimský vládce se vzdal v Granadě až roku 1492 v prospěch králů Ferdinanda Aragónského a Isabely Kastilské.
Je pozoruhodné, že počátek putování k ostatkům apoštola Jakuba se přibližně shoduje se začátkem reconquisty. Paradoxně i samotná reconquista pomohla k umocnění úcty k svatému Jakubovi. Podle legendy totiž roku 844 v klíčové bitvě u Clavija bojoval na straně křesťanů sám apoštol Jakub, který si tím vysloužil titul Matamoros (Maurobijec).
Na místě původního kostela s ostatky svatého Jakuba byl nejdříve postaven pre-románský kostel, který byl ale Maury proměněn roku 997 v popel. Konstrukce dnešní katedrály, která se pak stala slavným cílem poutníků, začala roku 1075 a konsekrace se konala roku 1128. Chrám byl rozšířen a zkrášlen v průběhu 16. a 18. století.

Samotná pouť zažívala největší rozkvět v období středověku. Vzniklo několik cest, které spojovaly Santiago s dalšími městy ve Španělsku (Sevilla) a Evropě (Arles). Nejslavnější z nich je dosud Francouzská Cesta (Camino Francés), pojmenovaná podle velkého počtu francouzských poutníků. Začíná ve vesnici Saint-Jean-Pied-de-Port na francouzské straně Pyrenejí a vede přes města Pamplona, Burgos, León a Ponferrada do Santiaga. Důležitým místem je město Puente la Reina, kde se Francouzská cesta spojuje s Anglickou (Camino Anglés), vedoucí ze slavného francouzského města Arles. Poslední dobou se do popředí dostává i méně využívaná Severní Cesta (Camino del Norte), vedoucí z Biarritz podél pobřeží Atlantského oceánu.
Během staletí bylo podél všech cest vybudováno množství kostelů a katedrál. Nejslavnější se nacházejí v Burgosu a Leónu. Důležitou součástí jsou i tzv. albergue, což jsou ubytovny pro poutníky zřízené městem, církví, státem popř. soukromým sdružením, poskytující pro poutníky obvykle nocleh, možnost očisty (sprcha, pračka) a někdy i snídani za velmi nízkou cenu. V roce 1993 byla Svatojakubská cesta zapsána do seznamu světového kulturního a přírodního dědictví lidstva UNESCO.
Existuje spousta důvodů, proč se lidé i dnes vydávají na pouť do Santiaga de Compostela. Nás tam vede touha zkusit překonat tuto osobní pouť pohybem, který je nám vlastní – během.